Název: Tian Long Luo Hua
(Nebeský drak a padající květy)
(Nebeský drak sypající květy)
Noc pohlcovala svět Longyuan, temná a nekonečná. Na vrcholcích Yinglin Shan, kde vítr kvílel jako zbloudilé duše, stál Hei Yan. Jeho postava, lidská a přesto nadpozemská, se rýsovala proti krvavému západu, jenž se vpíjel do černoty oblohy. Dlouhé černé vlasy vlály ve větru, který nesl chlad hor. Rudé oči, jasné jako rozžhavené uhlíky, propalovaly temnotu.
Jeho výraz byl prázdný, tvrdý jako kámen útesu pod jeho nohama. Byl tam sám – vždy sám. Temnota byla jeho přirozeností, jeho údělem, ale kdysi bývala i jeho útěchou. Teď? Byla to jen hrozivá prázdnota, která v něm syčela jako jed.
Rozhlédl se po kraji, kde stíny hor tančily jako posměšné přízraky. Svět ho zradil – opovržení, strach, zrada… to vše ho naučilo nenávidět, co kdysi chtěl chránit. Před dávnými časy jeho rudé oči zářily jiskrou života, nyní v nich plápolal jen chladný oheň zloby.
„Světlo,“ zasyčel tichým, hlubokým hlasem, který zněl jako bouře přelévající se přes vrcholky hor. „Stále mě pronásleduje, jako by mě mohlo zkrotit.“ Jeho dlaň se sevřela, a z ní vyšlehl černý plamen, který pohltil všechen chlad okolního vzduchu. Byla to jeho odpověď na svět, na světlo, na vše, co se opovážilo narušit jeho temnou samotu.
Jeho hněv nebyl výbušný, ale tichý a žíravý, rozlévající se jako jed v jeho žilách. A přesto, hluboko uvnitř, pod vrstvami temnoty, byla skryta prázdnota, kterou sám nedokázal pojmenovat. Nenávist mu byla průvodcem, ale nebyla odpovědí.
Vítr zahučel silněji, jako by nesl varování. Hei Yan zavřel oči a na zlomek okamžiku ho zaplavila vize – světlo zlatých šupin, rudé oči jiného draka, někoho, koho neznal, a přesto cítil. Ta představa ho bodla jako nůž a zmizela, zanechávajíc za sebou jen nepříjemné teplo v jeho hrudi.
„Zlatý drak,“ zašeptal s nenávistí, která mu rozechvěla hlas. Ale v tom šepotu bylo i něco jiného – neklid, rozpor, něco, co ho pronásledovalo jako neodbytný stín.
A tak stál na útesu, obklopen temnotou, která ho pohlcovala. Byl divoký, byl nezvladatelný – a přesto hluboko uvnitř věděl, že se blíží okamžik, kdy jeho temnota bude muset čelit světlu, které se mu vkrádalo do snů.
Žádné komentáře:
Okomentovat